Proč mám pocit, že dělám všecko špatně ? Proč mám pocit, že se vše kolem mě bortí? Proč nemůžu být spokojená? Proč mi denně alespoň jedna slza ukápne ? Někdy tak přemýšlím, jestli vlastně existuje šťastný a spokojený život, kterým žijí vždy hrdinové pohádek..jasně život není pohádka, ale přece někdy ten happy end být musí..já vím, jsem mladá, abych tohle říkala...ale vždy, když si myslím, že bych konečně mohla být šťastná (alespoň v lásce), tak se to pokazí...zase...ano zase jsem prožila krásnou část prázdnin, kdy jsem na nic nemyslela a při chůzi se jen tak bláznivě usmívala...jenže tendle čas opět přešel a já se už neusmívám...
Jakej je můj problém? Že chodím s hlavou v oblacích a pak...pak z těch obláčků spadnu na dost tvrdou zem...chtěla bych...chtěla bych se změnit...nebýt už takový snílek...nesnít..má kamarádka říká, že kdybych nebyla takovej snílek, tak bych to už nebyla já...ale já taková nechci být! Nikdy jsem se nechtěla nějak měnit, co se vzhledu týče, ale v tomdle bych se změnit chtěla...a moc...
Našla jsem jeden citát o snílcích :
Nezáviďte snílkům jejich bezstarostnost.
Každý den totiž tvrdě bojují s realitou,
aby nepřišli o další ze svých snů.
a jak je to pravdivé, že ?
