Konečně jsem se dostala do tý flegmatický nálady, kdy mi je všecko už jedno...Už se nezlobim na nikoho a už o tom konečně dokážu napsat...
Áááno je to on, ten Princ na bílém koni..Asi ještě nikdy mě nikdo takhle hodně nepodělal...ale kupodivu to ani tolik nebolelo..už jsem na to byla připravená...
Musím se přinutit nemyslet na to, co bylo...na naše polemizování o životě, na to, jak mě učil hrát na kytaru, na to, jak mě brával na "rande", na to jak jsme si dokázali třeba od čtyř ráno smskovat, na to, jak se mě zeptal, jestli mě smí políbit, na to, jaký byl...na všechno... Asi se na to nedá zapomenout, ale chtělo by to...
Co je horší, než když se dozvíte, že onen Princ se domluvil s kamarádem, že mu Vás přenechá??...nedokážu si to představit...to jako seděj v hodpodě (nebo respektivě v zámecký na dece), chlastaj colu s rumem a jen tak je to napadne ? "Hele kámo, za mnou už stejně jezdí jiná, tak si Barru nech!" "Fákt ?? jo tak to dík, jsi fakt kámoš!"...jaksi mi to nejde do hlavy...jaksi jsem si myslela, že člověk je v jejich věku (!!!24!!!) normální...
Jaksi jsem zas emožná byla naivní...

...už zase je zničené...