Souad vyrůstala v jordánské vesnice, kde panovali přísná pravidla. Když muž splodil dceru, měl ostudu. Když splodil syna, byl oslavován. Dcery a ženy byli méně než dobytek a nad nimi měl vždy slovo otec. Byly za sebemenší chyby bity a týrány. Nemohly mít vlastní názor, neměli právo na vzdělání. Mohly jen sloužit.
Souad se zamilovala do chlapce, který ji přivedl do jiného stavu. Slibuje ji věrnost a že si jí vezme, ale opustí ji. Souad má nad sebou trest smrti, který její rodina smí vykonat. Pošlapala čest své rodiny a hlavně svého otce. Ten se rozhodl, že ji musejí odstranit. Tohoto úkolu se zmocní její švagr. Jednoho dne, kdy Souad prala venku prádlo, polil ji benzíne a škrtl zápalkou. Chtěl ji upálit. Souad utíkala celá v plamenech...
Ale přežila. Ocitla se v nemocnici, ale lékaři ji odmítají léčit, protože znecvětila svou rodinu a pokud se její rodina rozhodla ji zabít, má na to právo. Souad pomalu umírá. Když už to nečeká, tak nakonec nachází pomoc. O její případ se začne zajít humanitární pracovnice a odváží ji do Švýcarska. Zde se po mnoha vyšetření uzdravuje a dokonce i zakládá rodinu.
Souad se zamilovala do chlapce, který ji přivedl do jiného stavu. Slibuje ji věrnost a že si jí vezme, ale opustí ji. Souad má nad sebou trest smrti, který její rodina smí vykonat. Pošlapala čest své rodiny a hlavně svého otce. Ten se rozhodl, že ji musejí odstranit. Tohoto úkolu se zmocní její švagr. Jednoho dne, kdy Souad prala venku prádlo, polil ji benzíne a škrtl zápalkou. Chtěl ji upálit. Souad utíkala celá v plamenech...
Ale přežila. Ocitla se v nemocnici, ale lékaři ji odmítají léčit, protože znecvětila svou rodinu a pokud se její rodina rozhodla ji zabít, má na to právo. Souad pomalu umírá. Když už to nečeká, tak nakonec nachází pomoc. O její případ se začne zajít humanitární pracovnice a odváží ji do Švýcarska. Zde se po mnoha vyšetření uzdravuje a dokonce i zakládá rodinu.

Už je to rok, co jsem tudle knížku četla, ale ty vzpomínky mám dodnes...Nechápu, jak se někde dá takle žít...:(